V 90tých letech založená skupina HIM prodala po celém světě přes 6 milionů desek.

Nová deska HIM – Screamworks: Love in Theory and Practice se nahrávala minulý podzim v L.A.

Valo oznámil, že deska bude posledním počinem skupiny, pokud se bude dostatečně dobře prodávat.

 

 

Zde jsou překlady k videu, včetně popisek:

Jussi: Tak. Ville Valo a Berlín. Kolumbia hala nebo klub, nebo co to vlastně je.
 

Ville: No, teď jsme v klubu.
 

Jussi: Ale není tady někde blízko taky hala?
 

Ville: Jo, je tu i hala, mimochodem Rasmus byli v Brunneru (pozn. Sue: jestli jsem to teda pochopila dobře, ty německý názvy mi dobře nedělají:-)), která je ještě větší než Tempeldröm hala. Tam taky často bývají koncerty, ale... Tohle je menší, poslední dobou děláme koncerty na menších místech a tohle je něco jako Tavastia klub. Menší, intimnější a tady bejvaj takový akce jako koncerty při příležitosti vydání desky – tak jako dneska. Ehm. Je to taková dobrá výmluva, protože faktem je, že není dost publika.
 

Jussi: (smích) Ale, no, je to tak, tohle místo je malé a venku byla opravdu velká tlačenice, protože jde vlastně o „secret show“ jak bylo na netu – na myspace, že jde o secret show. Většinou jde o to, že na netu dáte instrukce o tom, kde a kdy koncert bude, takže se zdá, že lidi venku tu zprávu slyšeli.
 

Ville: No jo. To je dobře, to je dobře. Jo, já o tomhle koncertě moc dalšího nevěděl, podle mě je pěkně divný chodit někde po ulicích a propagovat nějaký secret show. To je trochu podezřelé.
 

Jussi: (smích) Secret show. Zní to tak nějak úžasně.
 

Ville: Jo, faktem je, že to tak i vypadá.
 

Jussi: jo, nějakej tajnej koncert. Zvláštní tajnej koncert.
 

Ville: Jo...je to jako – přijď s předstihem a zaplať dvě Eura, ale my Ti o ničem neřekli.
 

kousek z Heartkiller
 

Jussi: Vy zase v neděli letíte ještě do Londýna, kde máte další takový koncert – je to vyloženě oficiální, nebo zase spíš na propagaci nového alba?
 

Ville: Jo, ten koncert v Anglii to je takovej...no já nevím, jak to říct. Jakoby speciální koncert při příležitosti sv. Valentýna.
 

Jussi: HIM

 

Ville: Jo, jakože tamto bude...ehm...tohle v podstatě řídí nahrávací společnost,teď bylo dost málo práce nebo co..to je taky možný, ale taky už trochu čekám, kdy se dostaneme do Austrálie.
 

Jussi: No, o tom jsem zrovna přemýšlel, že Vás čeká rozsáhlé turné – turné po Austrálii, U.K., pak samozřejmě do Ameriky,
 

Ville: Jo, tohle je docela fajn. A taky je trochu pravda, že tam jsou ty vzdálenosti tak velké, že tam opravdu zažijeme takový to cestování – život v autobuse. Tam nemáš vlastní citovej život a není to ani tak hektický. Před koncertem jdeš do busu, vysereš se, koukneš na film, naspíš co stihneš a případně se zapíšeš do hotelu či motelu. Takže...Já nevim, ta nejhorší nervozita už je pryč, teď když deska už vyšla. Teď jen čekáme, jak ji přijmou lidi. A příští týden asi budeme poslouchat, jak jsme se umístili v žebříčcích – umístíme-li se. Nebo ne. Takže...jako pocit je dobrej, ale zároveň je to taky tak trochu trápení.

Jussi: Takže – Screamworks: Love in Theory and Practice deska se teď dostala do obchodů po celém světě v podstatě v jiné doby, ale během tohoto týdne – datum dle toho, o jaký kontinent se jedná. Ale každopádně ve Finsku jsem dnes slyšel od Ramony Forström, že jste prodali zlato. Vlastně hnedka.
 

Ville: Ehm. No, já nevím, jestli to opravdu už je zlatý, protože to je trochu rozdíl je mít vyexpedované a prodané, protože se taky může stát to, že se taky desky budou vracet. Takže...já...jako expedice jsou fajn, ale mě duševně dělá mnohem klidnějším to, když je čárovej kód desky odpípnutej u x-kusů desek a opravdu prodáme zlato. To, že je to dobře vyexpedované, to je fakt super věc. S poslední deskou – teď si nevybavuju, jak to šlo...ale jo, myslím, že tam bylo všechno naprosto v pořádku. Bylo to jen trochu – ne nekomerční, to bych použil špatný termín, ale tak trochu hůř přístupné. To byla taková naše šílená deska ve stylu Jane´s addiction – kde jsou všechny ty hrozně dlouhé písničky a taková trochu zvláštní deska. Já ji mám opravdu rád, ale překvapivě ani v rádiu z ní toho moc nehráli a tak uvidíme, jak to bude tentokrát.
 

Jussi: hm. Jo, to je fakt, že tomu pocitu asi docela pomáhá to, že lidi si odnesou desku z obchodu domů.
 

Ville: Jo, je to tak rozhodně lepší, protože taky by to mohlo být tak, že jako to dneska bejvá – Cdčko si jen půjčíš a potom ho vrátí a takovej ten milej prodavač z Anttily pak přijde a řekne: No, oni už to nechtějí. NO...takže uvidíme, jak to bude. Teď je to teda vyexpedovaný, třeba nakonec prodáme i platinu. Doufejme v to nejlepší. Uvidíme. Jako rozhodně je fajn investovat energii do takovéhle víry. Každopádně pocit máme dobrej, ale v břiše máme motýly, máme strach a stresujem, ale fakt šíleně.
 

kousek z Bleed well

Jussi: Musím se ještě rychle zeptat na tohle. Na poslední desku jsi našel obal náhodou v New Orleans, bylo to tak, že jsi ten obal objevil jako umělecký kousek na nějaké výstavě, přivezl jsi´s to do Finska a byl z toho obal. Tentokrát je to zase trochu víc pop umění. Odkud je tohle tentokrát?
 

Ville: No, to je socha, socha jeptišky, kterou mám doma. To jsem koupil v Bavorsku, je to snad 100 let starý a …
 

Jussi: zíral jsi na to...
 

Ville: Jo, jako měl jsem to doma už fakt dlouho a mám ve zvyku fotit interiér svýho baráku než jdeme dělat desku. A potom to photoshopuju – ve stylu pokus-omyl. Trochu si hraju s pocitama obrázku. No a u tohohle obrázku se mi líbila ta optická iluze. No, a je v tom smíchanej ten pocit z tý jeptišky, potom trochu taková Andy Warholovská nálada. No možná víc než Andy Warhol mě napadl začátek 80.tých let, jakože nová vlna v Británii. Siouxsie and Banshees, a takovýhle jako nový Ramones a takový...víš jak. Takový. Tehdy, když jim měli takovýhle plakáty. Myslím, že je to svým způsobem umění. Takže ne přímo Warhol, ale takový ty ostrý barvy a bla bla. Je to o tom, že ať už máš rád ten obal, nebo ne, tak je dobře zapamatovatelnej a to je dobře v tom smyslu, že ten obal musí fungovat i v malý velikosti, protože v současnosti se obaly pořád musí zmenšovat a zmenšovat. Už se nedíváš na takhle velkej obal, ale na takovejhle v iPodu. A z tohohle se Ti tak nějak zatočí hlava, to je ten efekt toho obrázku a to je podle mě hrozně dobrá věc. A taky to tak trochu reprezentuje naši hudbu. Je to vidět už v regálu, že je tam něco opravdu špatně – něco jako David Lynch.
 

Jussi: Ještě jako poslední věc. Fanoušci na Tebe opravdu nezapomněli, aspoň ve Finsku fakt ne. Jedna holka mě asi poslední 3 měsíce pořád kontaktuje na Twitteru a říká mi, že jestli Tě potkám, ať Ti vyřídím pozdravy. Takže Anna Tě pozdravuje.
 

Ville: OK
 

Jussi: Prý má ráda novou desku, hnedka mi to psala na Twitteru první den, kdy deska vyšla.
 

Ville: Dobře Anno...hm.
 

Jussi: No...a můj rozhovor dneska končí tady. Příští týden uvidíme interview s Jimmy Fallonem, moderátorem talk-show a Miss Finska Viivi Pumpanen ve spodním prádle.
 

Ville: ahaa:-)
 

Jussi: to je byznys, poslyšte.
 

Ville: skvělý!
 

Jussi: Ville, díky za rozhovor, bylo mi opravdu ctí...
 

Ville: bylo mi ctí.
 

 Jussi: a přeju vám pěknej koncert
 

 Ville: nálada je fajn.

Z finštiny přeložila a přepsala do textové verze Sue (c)