KERRANG!no 1102, April 2006-04-08

Jeho Ďábleské Veličenstvo stojí majestátně před svým davem.Hlavu skloněnou, přivírajíc černě orámované oči, rozevírá ruce dokořán, zatímco poslední píseň dnešní noci vrcholí.‘‘Come on and show them your love!Rip out the wings of a butterfly‘‘.Natáhne ruku a nabízí mikrofon předním řadám, sklánějíc se je vyzývá, aby pro něho naposledy zakřičely.Odezva je, upřímně, nevelká.Pravděpodobně proto, že nejsme v propoceném sále obklopeni mořem fanoušků, ale jen v malém karaoke klubu vysoko nad ulicemi Shibuya v Tokyu.Očividně ne příliš dobře naladěný Ville Valo křičí svoji píseň před publikem skládajícím se z členů Kerrang!, kytaristou HIM Lindem a ochromeným tour managerem.Píseň doznívá a Valo se v prudkém záchvatu smíchu hroutí na stůl rozlívajíc pivo všude kolem.Když v tom vstoupí do pokoje japonská servírka s novým podnosem pití.Sleduje bledého, hezkého mladíka s šátkem a tetováními a poté se váhavou angličtinou zeptá Kerrag!u ‘‘On je…rock star?‘‘Ano, je ve skupině HIM.Jsou slavní v Evropě.Zdvořilý úsměv.Znovu pohlédne na chichotajícího se, vykuleného hocha, stále bojujícího s tím, aby se zvednul z té mokré podlahy.Ve tváři se jí zjeví starostlivý pohled ‘‘Er…myslíte, že je v pořádku?‘‘

Ville Valo je v Japonsku už 4 dny a bude tu mít 2 vystoupení.Všude, kam vkročí je obklopen náctiletými děvčaty.Náš společný čas trávíme v rychlosti-popíjením v oslnivém baru vysoko čnějícím nad panoramatem města, povídáním v taxi a v metru, jak spěcháme skrze vřeštící hluk a neon.On je veselým společníkem, zdrojem vtipů, anekdot a rozumných názorů.Zřetelně nadšen z prvního turné po Japonsku, sotva stráví chvilku bez Asahi piva v ruce.
Ve svých 29 letech má mnoho co slavit.Po desetiletí uctívání a chvály, jsou teď HIM středem zájmů.Aktuální album Dark Light je jejich vůbec nejrychleji prodávaným albem.Dokonce více impozantní je pokrok této finské kapely v Americe.Tam je album v Billboard Hot 100 už 16 týdnů, vedoucí celosvětovou prodejnost HIM ke 3 milionům.
Valo je stále opředen pověstmi ze své minulosti.V únoru strávil po údajném vyhrožování svému sousedovi smrtí noc v helsinském vězení.Tomu předcházel incident z mineapolského baru, přiněmž byl Ville zdrogován a následně okraden, z čehož vyvstávají pochyby- ačkoli neoprávněné-nad společností, ve které byl.Jeho osobní život nebyl o nic méně rušný.V říjnu 2005 utrpěl trvalé protrhnutí bubínku během ohnivé hádky se svoji snoubenkou, Jonnou Nygren.
Z toho vyplývá, že máme mnoho témat k diskuzi, když usedáváme v zadní části baru bohatého osackého hotelu.Ve svých tmavých kalhotech a onošeném, hedvábně vypadajícím saku působí Valo velmi neobyčejně.Když se usměje, jeho ret se na jedné straně stočí nahoru, čímž připomíná rozpustilého školáka ušklíbajícího se nějakému neslušnému vtípku.‘‘To sis vybral dobrý čas na vyslýchání.‘‘, říká, objednávajíc 2 piva pro sebe a jedno pro Kerrang!.‘‘Moje obhajoba je slabá.‘‘

Pověz mi o té noci, kdy jsi byl okraden.Co si z toho pamatuješ?
‘‘Měli jsme v noci volno a já jsem se šel ven napít.Ten náhodný týpek řekl, ‘‘Pojďme na bar.‘‘, tak jsem ho následoval.Byl to nějaký RandB klub.Pamatuju si, že hráli 50 Centa.Další věc, na kterou si vzpomínám je, jak jsem se vzbudil v malém špinavém bordelu.Vzali mi 200 euro.‘‘

Děkuj bohu, že se nic horšího nestalo.
‘‘No, alespoň vím, že jsem nebyl znásilněn.Ale byl jsem z toho několik dní opravdu mimo.Bylo to jako nejhorší kocovina mého života.Mimo a …rozrušen.Nevím, jakou drogu mi ten chlapík do pití dal.Mají v Americe rohypnol?Mohlo to být mnohem horší.Alespoň jsem se nevzbudil ve vaně plné ledu s chybějícími játry…‘‘

A co to obvinění, že jsi někoho ve Finsku napadl?
‘‘(Dlouhý vzdech)Stále procházím soudním řízením, tak musím být velmi opatrný, co o tom říkám.Bylo to jako bitka u baru.Však to znáš, když tě někdo naštve a ty jsi hloupý natolik, že se necháš vytočit.‘‘

Jak to začalo?
‘‘Doslechl jsem se, z velmi spolehlivého zdroje, že můj soused mě a moji snoubenku nazval narkomany, bezcennými zmetky a tak dále.Byl jsem opilý a dost unavený z celého turné.Vracím se zpátky domů a slyším tohle…Hotový z toho všeho jsem tam šel, rozkopnul dveře a udeřil ho do obličeje.A potom ještě jednou.U dveří stála váza, tak jsem s ní hodil a ona se roztřískala.Bylo to tak směšné.On říkal, že jsme na drogách a pořádáme samé hlučné večírky.-A já nemám dokonce ani stereo!Byl jsem prostě opilý a měl jsem zareagovat jinak.Nejsem násilnická osoba, ale každému někdy dojde trpělivost.Byl jsem ve stresu a cítil jsem, že bych to slovy prostě nevyřešil.‘‘

Lidé z toho byli v šoku, protože se jim to zdálo bezcharakterní.
‘‘(unaveně)Doma nejde všechno tak dobře, když se ti nedaří.Když jsi…vyčerpaný, nemáš inspiraci.Také jsem trpěl nespavostí, což se mi nikdy předtím nestalo.8 týdnů jsem spal jen hodinu denně.Ale už se téhle chyby nechci znovu dopustit.Raději budu urážet slovy…

Jedna věc, která tě na Japonsku překvapí: Jejich vystoupení nejsou vůbec jako ta u nás.První show HIMáckého mini-tour se konala v Shibuya.Je to malý sál, který se dá přirovnat k londýnskému Camden Underworld.Je to téměř bez osvětlení, moderní s nablýskanou dřevěnou podlahou.Předtím, než kapela nastoupí na jeviště, panuje tu podivné, hrobové ticho.Zdejší děti berou vystoupení stejně jako divadelní představení nebo kino.Žádné nadšené švitoření.Nikdo nepije.Místo toho každý jen vzhlíží k jevišti a …čeká.Show je vyprodaná, ale jen lidé v prvních řadách se zdají být opravdovými fanoušky.Zadní část sálu je, neobvykle, osazena v obleku oděnými obchodníky.Nesmějí se, nekouří ani po nikom nepokukují.Jen tam tak stojí a tiše hledíc vpřed, jako všichni ostatní, usrkávají vodu ze své lahve.Je to skličující pohled.
Nic z toho však nezabrání chaosu, který propukne, jakmile se HIM objeví na jevišti.Po 6 měsících na cestách pětice, složená z – basáka Migého, klávesisty Burtona a mohutného bubeníka Gase, startuje svoji show barokními hymnami jako ‘‘Join Me In Death‘‘ hranými s nesmírnou precizností.
To samé se děje následující noc v Osace.V divadle plném uctivého ticha, kde je slyšet jen šustění bot a následně neuvěřitelná přemíra nadšení.V žádném případě to není klasické vystoupení.Valo zapomíná slova písně ‘‘Killing Loneliness‘‘ a technické závady zabraňují HIM, aby dohnali svůj výstup k úplnému vrcholu.Ale publikum je nenechá ve štychu.Později v šatně si už můžou vychutnat pocit tichého uspokojení z jejich úspěšně složené mise.
‘‘Je příliš brzo na to říci, jestli tu HIM budou úspěšní,‘‘ říká Kaz Michijima, marketingový manager Warner Music Japan.‘‘ ‘Dark Light‘ je první album zde vydané, takže tyhle show jsou zatím ‘tiché‘.Myšlenkou je vybudovat jejich profil pomalu.Ale je to slibné.S ‘My Chemical Romance’jsme tu měli obrovský úspěch a zdá se, že HIM působí na ten samý druh lidí.‘‘
Manager skupiny Seppo Vesterinen se, možná pamatujíc na enormní ceny, které si tour po Japonsku vyžádalo, zdá být méně optimistický.‘‘Tolik skupin se tu dnes snaží prorazit.Plus, ekonomika není tak silná.Zviditelnit se v Japonsku je dnes těžší než bývalo kdy předtím.‘‘
Po našem rozhovoru v Osace míříme do malého, přelidněného baru zvaného Rock Rock, o němž nám bylo řečeno, že se tu hraje ‘80s metal až do ranních hodin.Během několika málo sekund zpěvák mizí v davu reportérů, kamer, per a ženských těl.Když Kerrang! Po 2 hodinách bar opouští, on tam stále je, pózuje pro fotografie a zběsile podepisuje, zatímco mu na rtech opět hraje ten jeho uličnický výraz.

Z 52. patra shinjukuckého Park Hyatt Hotelu je možné vidět celé Tokyo před sebou.Za jasného dne můžete vidět i obrys Mount Fuji, vzdáleného 100 km.S nocí ovšem přichází hluk této vyspělé civilizace, která je větší než si dokážete představit.
Ville Valo svým oblečením a byronským způsobem chování vypadá téměř nevhodně pro tuto dobu, jako nějaký romantický poeta vyslán vpřed v čase.Inteligentní mladík, citující Friedricha Nietzesche, Williama Blakea a Francise Bacona, čas od času vytáhne svůj zápisník a zapíše si to, co mu říkáte, pro případné budoucí reference.
Dnes je naše poslední noc v Japonsku a Valo je ve zpovědní náladě.Ačkoli je zdvořilý a přátelský jako vždy, něco není v pořádku.Jeho pleť je bledá, oči temné.Trpí astmatem od 6 let a poslední dobou se jeho záchvaty zhoršují.Od příjezdu do Japonska se budí v brzkých hodinách sotva schopen dýchat-potom následuje nekonečné pití piv jako pokus opět usnout.
‘‘Kouření mi nejspíš nepomůže.‘‘ vzdychne si s cigaretou v ústech.Jsme v hotelovém baru.Jazzová kapela zrovna hraje a znuděné dvojice srkajíc koktejl zírají ven na osvícené panorama města.Je to všechno tak ‘‘ztraceno v překladu‘‘(čemuž není divu, když velká část tohoto filmu byla natáčena přímo v této místnosti).
‘‘Nemám strach z rakoviny, ‘‘ pokračuje, típajíc cigaretu hned zapaluje další.‘‘Jestli mám odejít, mám odejít.‘‘

Jak bys rád umřel, kdybys měl na výběr?
‘‘Pomalu a bolestivě.‘‘

To nemyslíš vážně.Řekněme, že bys chtěl spáchat sebevraždu.Jak bys to udělal?
‘‘Oběšení je odporné.A z budovy bych skočit nemohl.Upřímně?Vždycky mě zajímalo, jestli je možné spáchat sebevraždu tím, že prostě přestaneš dýchat.Opravdu si myslím, existenciálně, kdybych měl někdy důvod sám sebe zabít, tohle je to, co bych udělal.‘‘

Vypadá to, že jsi o tom už přemýšlel.
‘‘Vlastně jsem o tom přemýšlel nedávno.Však víš…představuješ si své rodiče na tvém pohřbu, lidé pláčou.Je to velmi běžná věc.‘‘

Tolik tvých písní pojednává o smrti.Někdo by mohl říct, že jsi jí posedlý.
‘‘Posedlý smrtí?Ne, to si nemyslím.Jsem posedlý citlivostí.Všichni zemřeme.Umíráme každým okamžikem.Je to jen otázka toho, jak se s tím dokážeš vnitřně vyrovnat.‘‘

Ztratil jsi někdy někoho blízkého?
‘‘(Dlouhá pausa)Ano, ztratil.Ale to není důvod, proč jsem tím fascinován.‘‘

Nemyslím, že bych tě někdy viděl bez pití.Řekl bys, že jsi alkoholik?
‘‘(Znepokojeně)Tu a tam.‘‘

Dokážeš prožít den bez pití?
‘‘Poslední US tour jsem byl úplně střízlivý…Podívej, budu upřímný.V r. 2003, během nahrávání ‘Love Metalu‘ jsem začal trpět projevy náhlé úzkosti.Byl jsem z nich tak vyděšený, že jsem musel vypít alespoň litr piva, jen abych byl schopný dostat se do taxíku.Stále je mám, ale lepší se to.Vždycky jsem bral věci vážněji než kdokoli v kapele.Tak to vždycky bude.Potápěl jsem se v bezedných hloubkách.Ale ne tak hluboko, aby mě ostatní nebyli schopni vytáhnout.‘‘

Co tím myslíš?Užívání drog?
‘‘(Otřese se)Ne, jen to, že jsem byl zatracený bastard.Nemohl byl fungovat, kdybych měl v sobě drogy.To není nic pro mě.Nezačal jsem s hudbou proto, abych mohl každou chvíli šňupat kokain.(Pomalu a s rozmyslem)Citlivost kreativní osoby se dá lehce zničit možným nadbytkem čehokoli.Na konci dne je tvoji zodpovědností, jako umělce, vytvořit něco, co tě udrží naživu.‘‘

Jsi šťastný?
‘‘(Dlouhá pausa)Ne.Jsem šťastný kvůli mnoha věcem ve svém životě, ale neřekl bych, že jsem šťastná osoba.Je to strašnou výhodou být v kapele a hrát na místech, jako jsou tato, všude po světě.Ale je v tom zahrnuto tolik stresu a cestování.‘‘

Několik věcí se Kerrang! o Ville Valovi během našeho společně stráveného času v Japonsku dozvěděl:Nesnáší svůj zpívající hlas.Není fanouškem Avenged Sevenfold (HIM s nimi byli pozváni na společné tour, ale odmítli.)Má bláznivý fetish, prohlašuje, že sexy boty jsou první věcí, které si na ženě všimne.Stále se přátelí s Bamem Margerou.Zpívá sprostou verzi ‘YMCA‘ by Village People.
Nejdůležitější co jsme se dozvěděli je ovšem fakt, že se Ville Valo necítí životem v HIM naplněn.Zdá se, že touží po nové výzvě, po novém východisku.
Naše poslední schůzka je v Bullet vlaku, chvátajícím západně z Nagoyi do Kyota.Zpoza oken je vidět, jak se inkoustová mračna za horizontem hor a komínů zatahují.Valo otevře plechovku piva a vyčerpaně klesne na své sedadlo.Je tu stále čas na to, se hlouběji zamyslet nad jeho současným, křehkým stavem mysli.Kdyby bylo někdy stresu až příliš, byl by schopný se všeho vzdát a prostě odejít?
‘‘Nejsem si jist, ‘‘ tvrdí.‘‘Neříkám, že jsem chudák.Je to jen, jak je to francouzské slovo…‘Ennui‘?(starost, mrzutost, nuda).Musím dělat mnoho věcí, které miluju, ale je to jako když čím více jíš, tím větší hlad máš.‘‘Zírá ven z okna na zataženou oblohu.‘‘Nemyslím, že bych byl někdy schopný žít normální život.Znáš tu malbu?‘The Scream‘?Vždycky jsem se tak trochu cítil.V rozrušení.Potřebujíc dělat něco jiného.Uniknout.‘‘
 

Přeložila Lenka Valo