Rozhovor se zpěvákem Villem Valo o nové desce, duchovnu, Finsku a hudebních vlivech:
Finská rocková skupina HIM odehrála nedávno propagační koncert v Bratislavě. Představila při něm své čerstvé album Dark Ligh a zpěvák Ville Valo nám odpověděl na několik otázek.

1. Jak si vysvětluješ fakt, že se v současnosti na hudební scéně nachází tolik úspěšných finských skupin?
- Upřímně - netuším. Třeba The Rasmus, Vždycky nahrávali u švédské firmy, takže tam byli známější než ve Finsku. Každá z momentálně úspěšných finských kapel dělá trochu jiný druh muziky. Nightwish - tradiční heavy metal s operním zpěvem. The Rasmus - pop-rock, který mají ráda rádia. My jsme rockovější a snažíme se hodně koncertovat.

2. Takže si myslíš, že jediné, co je spojuje, je fakt, že jsou z Finska?
- Řekl bych, že ano. The Rasmus hrají tak dlouho jako my, ale my jsme měli první mezinárodní turné v roce 1998, zatímco The Rasmus začali koncertovat až v roce 2001, kdy měli turné po Skandinávii. Každá z kapel to má časově rozloženo jinak, Teď to vypadá, že všichni mají najednou to štěstí, že se dostali vysoko do žebříčků a lidi začínají uvažovat o tom, zda by se také neměli přestěhovat do Helsinek.

3. Všechny tyto kapely jsou velice úspěšné ve střední Evropě. Myslíš si že existuje něco, co sjednocuje vkus lidí ve Finsku, a řekněme v České republice, Rusku nebo v Německu?
- Něco ano. Stejně jako v jižní Evropě, kde je hodně tradiční muziky, která byla vždycky melancholická, emocionální, sentimentální a také dost smutná, mělo Finsko vždycky silné historické vazby s Ruskem. Tím byla hodně ovlivněna třeba klasická hudba. Říká se, že Finsko není až tak součástí Skandinávie, že Finové přišli jako Nomádi z východní Evropy přes Rusko a Pobaltí, aby si našli lepší místo, kde by mohli jíst soby.

4. Co znamená název vašeho nového alba "Dark Light"?
- Fyzikální nemožnost. Nikdy to přece nefunguje tak, že je někdo jen dobrý a někdo jen zlý. Oba v sobě máme něco dobrého i zlého. Je to snaha najít rovnováhu a stát se tak lepším člověkem. Zároveň je to vytváření smutné hudby a opravdu filmových zvukových ploch, alespoň v to doufám.

5. Kdy něco duchovního?
- Tahle snaha najít rovnováhu je duchovní. Bez zapojení různých náboženství.

6. Hráli jste už někdy ve Spojených státech?
- Měli jsme tam dvě turné. Domlouvali jsme to především přes internet, je to tak snazší, protože tam nemusíte osobně a ušetříte i za superdrahé telefonáty přes Atlantik. S pomocí lidí tam se nám podařilo vyprodat 95 % koncertů, které jsme tam měli, a některé byly i docela velké.

7. Byla tam úspěšná i některá vaše CD?
- Teď je to poprvé, kdy je tam naše deska propagována. Jsou na ni reklamy a běží snad i nějaké upoutávky v rádiích. Je to oficiálnější než dříve.

8. Hráli jste ještě na jiných zajímavých místech?
- Nedávno jsme hráli v Japonsku. Bylo to příjemné, i když nás tam moc lidí neznalo. Hráli jsme na festivalu, který byl jeden den v Ósace a jeden den v Tokiu. Je to vzrušující vidět jinou kulturu. Nezáleží na tom, kolik peněz za to dostanete a kolik lidí přijde. Samozřejmě si přejete, aby to bylo co nejlepší. Nikdo nechce být chudý a neúspěšný, ale není to hlavní. Důležité je cestovat, objet různá místa.

9. Chystáte ještě něco podobného?
- Příští rok jedeme do Austrálie a na Nový Zéland, to bude úžasné. Nikdy jsem tam nebyl a třeba na nový Zéland jsem se chtěl vždycky podívat a ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že se to stane.

10 .Jakou muziku jsi měl rád v dětství a dospívání?
- Všechno možné. Když jsem začínal hrát, chodil jsem do hudební školy a hrál současně v několika kapelách cokoli od raggae a jazzu po dixieland, fusion, heavy metal, rock nebo punk. Nebyl jsem jako muzikant nijak zvlášť dobrý, ale byl jsem mladý a bylo důležité, abych do sebe nasál všechny ty vlivy.

11. Je nějaká kapela, která HIM přivedla na cestu, kterou se teď ubíráte?
- Black Sabbath. Kvůli nim jsme temní. A možná Type O Negative. Pak také třeba Neil Young, Roy Orbison, Elvis Presley, ti všichni byli důležití.

12. Co pro vás bylo tak důležité na Black Sabbath?
- Samozřejmě milujeme jejich muziku, ale pro mě asi skutečnost, že to byli čtyři ne moc hezcí mladí muži z celkem chudých rodin z průmyslového města Birmingham. A přesto byli schopni proslavit se po celém světě. Myslím si, že ta inspirace je v tom, že si člověk může říct: "Když to dokázali oni, tak proč ne my?". To nás podpoří. Jsou prostě důkazem toho, že zázraky se dějí.

13. A co třeba kapely The Cult a Mission, které váš zvuk připomíná?
- Náš producent Tim Palmer produkoval hodně nahrávek The Cult v jejich počátcích. Byli jsme s nimi na turné, líbí se mi zvuk jejich kytar. Myslím si, že jak stárneme, nemusíme skrývat, kdo na nás měl vliv. Můžeme použít některé z rifů The Cult, které se nám líbí, protože máme kousek identity podobné jejich. To je náš způsob, jak si potřást rukama se svými idoly. Snažíme se taky o to, aby něketré kytary zněly jako U2, což se zatím nikdy nepodařilo, a pak to mícháme s drsnějšími kytarami. Do toho dáváme třeba trochu akustických tónů jako od Jimmyho Page z Led Zeppelin.

zdroj : Právo (příloha Styl) - čtvrtek 29. září 2005