Není na čase změnit profesi kluci?

Finští love-metaláci svoje vystoupení ukryli do velkého sálu pražské Lucerny tak královsky, že mi málem uteklo. Očekávání nebyla velká, ke všemu když to s HIM jde, objektivně řečeno, od desíti k pěti, a tak mě čekalo překvapení v podobě takřka po okraj naplněného sálu, balkonů a lóží.

Večírek černých očních linek, nehtů a růží otevírali kmeti z Paradise Lost, kterým těžko upřít vyhranost (aby taky ne, po těch letech), ale ve finále to byl set plný skladeb, kterých na MTV během dne napočítáte dvacet. Zívačka, kterou si mladé osazenstvo zpříjemňovalo posíláním nakoupených růží na dlouhém stonku do prvních řad, což byla iniciativa jedné webově-blogové akce fanoušků. Na hlavní hvězdy večera se čekalo nepochopitelně dlouho, písničky z aplionů sem tam přerušil hluk ječícíh fanynek, ale i ten postupně slábnul. HIM si dávali načas a povedlo se jim pomalu dostat až na hranici únosnosti.

Všechno by jim bylo odpuštěno - mnou, ne fanoušky (ti odpusitli všechno během prvního hrábnutí do strun) - kdyby po svém příchodu spustili nářez, jímž by se z toho vykoupili. Ale bohužel, zvuk byl o tři třídy horší než u předkapely a Ville Valo od začátku působil dojmem, že si teda na hlavu nezapomněl vzít kulicha, ale formu nechal v šatně. Co čert nechtěl, tohle měl být jenom začátek. Mobily sice vysely vysoko nad hlavami a publiku neváhalo zastoupit frontmanův vokál pokaždé, když bylo vybídnuto, ale to všechno těžko zastínilo fakt, že celý koncert působil jako by HIM hráli jednu skladbu v různých remixech. Největší podíl na tom měl Valo a jeho unavený bručivý projev a bubeník, který působil ploautomatickým dojmem, takže kdyby místo něj přijeli "Himáci" s jednou krabičkou, asi by se nic nestalo. Úpřímně řečeno, V Lucerně jsem do vzduchu rozprášil tři hodiny života a je mi líto těch, co to museli absolvovat taky. Strávit Večer s HIM bylo jako pít pětkrát ředěný panák Finlandie a to bych nikomu nepřál.

Plus:

• Villeho čeština

Mínus:

• dlouhé čekání
• bubeník
• repertoár
• zvuk
• fanynky spící v předsálí a na schodech

Text: Lukáš Franz, www.ireport.cz